Nikdy nebudu tvoje ♡

Helló!

Asi není úplně nejvhodnější začínat na blogu s tím, že si vyliju srdce někde, kde nebudou ohlasy, protože jsem poslední blog prostě zanevřela a mé věrné čtenáře nejspíš docela zklamala. Ale i tak jsem se rozhodla tenhle článek napsat, třeba to bude výkřik do tmy... Nebo se třeba rozhodnu napsat na starý blog, že jsem začala znovu... Jinde a od nuly.


Asi bych se měla inteligentně vrátit k pointě (nebo se o to alespoň pokusit)... Ačkoliv se v mém životě (leč není tak dlouhý, abych o něm mluvila jako lidé, kterých si vážím a jsou mnohem starší, majíc životní zkušenosti naprosto jinde, než já) motalo několik mužů, kluků, zvířat, říkejme tomu jak chceme... Nikdo nebyl tak dobrý, abych se mu odevzdala a byla s ním. Paradoxem je to, že chyba nebyla v nich, ale ve mě. Buď jsem byla prostě naivní a hloupá (což je asi překvapivé, nicméně to bylo méně často) nebo jen chladná, zákeřná a neodevzdaná. Jsem člověk, který raději najde sto důvodů, proč nebýt ve vztahu s konkretní osobou než najít alespoň deset pozitivních věcí, které by za ten risk vztahu stály.
Risk. Většina lidí by neřekla, že vztah může být risk, nicméně pro někoho, jako jsem já, je vztah risk neskutečného kalibru. Proč? Nechci být zničená. A už vůbec ne z někoho, kdo pro mě nebyl na první pohled (klidně na druhý, třetí, čtvrtý) tak úžasný, abych se odevzdala a nenašla nic špatného. Protože pokud "TO" tam není, ztrácí to pro mě cenu.
Je to špatně, nebo vlastně dobře? Bráním sama sebe nebo si vlastně ubližuji jen kvůli mé hrdosti a strachu z toho, že by si vůbec někdo mohl dovolit narušit mé ego? Jsem vůbec normální nebo budu bydlet ve 30 v bytě s mou vysněnou prací, ale se psem? Bez manžela? Životního partnera?

A o co vlastně jde? 
O to, že jsem zjistila, že ačkoliv mi více záleží na chování než na vzhledu (což je dost udivující, protože se kolem mě točil nejeden, kterého by chtěla většina slečen, které v okolí mám), stačí úplná drobnost, aby mi toho člověka úplně zprotivila, znelíbila nebo nedej Bože znechutila. Abych si řekla, že už není dokonalý a ani se k něčemu podobnému dokonalosti neblíží. Že vlastně není ani trochu dobrý a něco mi na něm vadí. Něco, co nechci vidět denně nebo alespoň párkrát týdně, když jeden za druhým přijede. Něco, s čím se nechci probouzet. Něco, nad čím budu přemýšlet při čemkoliv, co budeme spolu dělat (a čemkoliv, bohužel myslím doslova čemkoliv).

A i když se momentálně něco rýsuje, moje vnitřní (chladné jako psí čumák) já mi říká, že musím přestat, protože bych někomu mohla ublížit (čímž bych naprosto zničila mé předsevzetí - to jsem si dala poprvé asi za posledních 5 let - že budu lepší člověk). Protože vím a uznávám, že jsem náladová a protivná, jsem někdy příliš neempatická, nedostupná nebo jen nepříjemná. 
Ale co dělám nejčastěji je to, že mluvím rychleji než přemýšlím a slova dokážou bolet. Mnohdy víc, než rány. 

Na druhou stranu... Není čas to změnit? Neříká nám tenhle citát víc, než bychom chtěli...?


Bez lásky nelze žít, bez bolesti nelze milovat.
Nino Salvaneschi

Komentáře

  1. začnem reakciou na tvoj komentar u mna: popravde, moje predsavzatia su vecami, ktore som sa naučila sama o sebe, v minulom roku najma a o ktorych viem že som ich bud zvladala dodržaťa lebo že zo mna robili lepšieho človeka ktorym tak ako ty, chcem byť :) inak by som toho toľko na seba nenaváľala :D (aj ked som trošku sadomasochista :D)
    dalej: veľmi sa mi pači tvoj opis na kraji tvojho blogu, aj nazov.. ja mam v sebe tiež trošku madarskej krvi (po maminke, i ked jazyk neovladam ani trošku, za čo sa hanbim .možno si raz dam predsavzatie sa ho naučiť) a pači sa mi aj ako píšeš! takže vylievaj si kľudne srdce, ja si to rada pridem opat prečtať! nech sa darí ! www.mionepond.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  2. /mala by som sa učiť biochemiu, niekomentovať članky ach :D / mne sa pačil taky ten joke že madarčina je určite vymysleny jazyk, a ked su madari v okoli, kde nie su turisti, tak hovoria nejak normalne, lebo neexistuej že by ten jazyk bol skutočny :D ale veru, je fascinujuci, mja som sa učila ako mala čo - to a le viem len zopar, dost neužitočnych, viet :D .. určite píš! podľa mna maš ľudom čo povedať :) mna dnes potešila byvala spolužiačka ked mi napisala, že sa jej veľmi pači čo a ako pišem - nič tak človeka nepoteši ako ked mu niekto povie tie blbosti (ako to on sam nazyva) maju zmysel pre niekoho! :) a ja osobne som velmi zvedava, čo tvoj blog prinesie :) /vraciam sa k biochemii/

    OdpovědětVymazat
  3. Mám dceru, teda mám tři :-)), ale ta prostřední mi taky včera říkala, že na Nový rok nepřijela, protože byla zase nešťastná (ze vztahu)....No ale od toho přece mámy jsou :-) Taky bych ji tolik přála, aby našla toho pravého a nebyla sama se psem :-) Mě se teda její kluci většinou líbily :-)) U té nejstarší se mi nelíbily nikdy, no možná jeden :-))

    OdpovědětVymazat
  4. Máš to tu moc krásný :) S ničím takovým co tu píšeš jsem se nikdy nesetkala takže asi bych se k tomu neměla moc vyjadřovat. No každopádně si myslím, že pokud to citíš takhle tak to tak nech. Asi to má spoustu důvodů a já pořád říkám že na každého čeká ten pravý/pravá. Věřím tomu, že jednou potkáš někoho u koho to budeš mít opačně a bude to krásný :)
    Držím palce a hodně štěstí s novým blogem!

    OdpovědětVymazat
  5. Je to pro tebe jak vidím všechno velké dilema. Nezoufej a nelámej nad vším hůl. Bude-li ti na někom opravdu záležet, změníš se, věřím. Přeji hodně štěstí.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

já a mé objevy.

Problémy.