Problémy.

Szia!

Problémy...
Máme je všichni, někdo menší, někdo menší.
Někdo je říká všem kolem, aby je někdo litoval a někdo téměř nikomu. Já patřím do druhé skupiny, problémy se snažím neříkat a udržovat si na povrch dobře vypadající bezproblémový život pro okolí. 
Zkrátka dobře, chci působit dokonale nebo se alespoň dokonalosti přiblížit.
To, že to tak absolutně není je věc druhá.


Teď budu nejspíš vypadat před většinou z Vás jako povrchní člověk asi chápu. Jenomže mé chování nemá jen jeden důvod. Je kolem mě spousta lidí, jež by mě chtěla vidět na kolenech. Jež by chtěla vidět, jak se nemám dobře a řeším problémy. 
Proto o těch svých říkám jen pár lidem... Lidem, kterými jsem si naprosto jistá. U kterých vím, že mi sdělují také spoustu věcí a svěřují se mi stejně jako já jim...
Protože "Tichá vody břehy mele" je víc než pravdivé přísloví.

A ačkoliv jsem se naučila žít s tím, že problémy se snažím dusit v sobě, někdy je toho moc... Někdy, třeba teď. Napsala bych asi dnes nebo tento týden, ale za posledních X týdnů se toho přihodilo hodně. Až příliš... Mám toho spoustu ve škole, problémy s klasifikací, testy, absence, kolektiv. K tomu je největší problém mé zdraví, o tom Vám třeba napíšu jindy, možná příště....Mimo to jsem naprosto unavená a každý den mám chuť seknout s prací. Nemůžu. Peníze potřebuji, nákupů se vzdát nehodlám a bohužel je k životu potřebuji. Jak materialistické... (vlastně spíš vím, že se u nich dokážu naprosto odreagovat a nadchnout pro něco, co mě absolutně zbaví všech negativních emocí). K tomu jsem bez energie, bez nápadu a bez kapky kreativity. Proč? Chybí mi letní povalování u moře, s knihou na lehátku a neperlivou balenou vodou položenou ve stínu pod slunečníkem. Aby toho nebylo málo, vypadá to na další dlouhou dobu bez vztahu nebo někoho s kým by mi bylo dobře. Opět jen kvůli mě. A jako naprostá třešinka na dortu je rozpad mého nejlepšího přátelství. Trvalo čtyři roky, skončilo jen kvůli muže. Jako z trapného filmu, který končí děsným "happy-endem" v podobě svatby a usmíření v podobě nejlepší kamarádky na místě družičky. Toto se konat nebude. Jsme příliš tvrdohlavé. Ona je zničená, já přešlá mrazem. Ona je tvrdohlavá, já taky. Chybíme si... Neodepíše.

Ale jsem člověk, který říká, že na všem zlém je něco dobré. Ze všeho si snažím vzít ponaučení a posunout se dále. Škola mě připravuje na práci na plný úvazek. Bude toho pekelně moc a budu víc než nestíhat. Kolektiv není zas tak příšerný a v práci si ho člověk taky nevybere, ne? Kolem zdraví mě nic nenapadá, je to přece jedna z nejcennějších věcí v životě. Práce? Bonus je to nakupovaní. Hodně pěkný bonus. Léto beru jako motivaci, mám se na co těšit a aspoň jsem si koupila permanentku do fitka (to je víc než uspokojivý začátek roku). Vztah? Více času pro mě, více času s rodinou a přáteli. Rozpad přátelství? Mám kolem sebe ještě spoustu úžasných lidí, druhou nejlepší přítelkyni, spřízněnou duši, která to má v životě stejně. Víc si uvědomuji hodnotu peněz, což jsem s bývalou nejlepší kamarádkou nedělala. Nikdy. Navíc jsem se opět začala bavit s lidmi, se kterými jsem se dlouho nebavila. Jednoduše jsem nechtěla nebo myslela, že mi tamta kamarádka prostě stačí. Nestačila. Poslední dny, týdny, vlastně možná měsíce toho přátelství byly komplikované, už jsme si tolik nepsaly, dlouho jsme se neviděly, nebyl čas, aby jedna za druhou přijela. Ale já to neviděla, vlastně jsem ji omlouvala. Bránila jí jako lev, kdykoliv, kdykoliv, kdy o ní někdo řekl cokoliv špatného.

Je to pryč, ale nepláču. Nebudu říkat, že mi to není líto. Ale mám kolem sebe úžasné lidi. Kteří mě představují s radostí, chválí mne tak, jako chválím já je. Usmívají se na mě a hledají si na mě čas. Přizpůsobuji mi plány tak, jako to dělám já u nich. Úspěšně mě rozesmávají mě, když to nejvíc potřebuji. Když jsem zlomená...
Vlastně nemám problémy. Jsem vlastně šťastná.


Myslíme pouze, když se setkáme s problémem.John Deway


Komentáře

  1. Já si jedině stěžuju na taneční, jak mě nebaví, ale jinak se stále usmívám, tak nikdo nepozná, co se pod tím úsměvem skrývá a někdy je toho víc, než by si mysleli. A svěřuji se kamarádce, které naprosto věřím.
    Já se na věci taky dívám z té lepší stránky pak se mi z toho nedělá špatně. Dívej se na to optimisticky, jak jsi to napsala. Zkus si nějak časově rozvrhnout, abys všechno stíhala.
    Toho ukončeného přátelství je mi líto.
    Držím palce, abys to všechno zvládla.

    Andey
    lifeis-beautiful.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Je taký trápny citát že dont cry because its over, smile because it happened.... ja si neviem predstavit stratit najlepšiu priatelku (aj ked vlastne ju tak trochu stracam, odkedy s jednou svojou blizkou dušou byvam a nemam rada jej priatela a tžak tak.... je to koplikovane medzi nami a nie take pekne ako bolo) ale viem ae to je ked si s niekym chybaš a tvrdohlavo to proste..nejde..čo je ale fak super je to, že rozumny človek sa z tohoto všetkeho pouči a ty si rozumna podla všetkeho :) niečo ťa to naučilo a stale uči a to je skvele :)
    noo čo sa mojej biochemie tyka, študujem bioinformatiku :D čiže mm tam programovanie, matematiku, biologiu a biochemiu, takže je to take drsnejšie ... :D :) pravo ale zdaleka nie je lahke takže ja ta obdivujem za niečo take fakt :) a dakujem za pochvalu fotiek! ak bude zajtra pekne a odputam sa od biochemie, tak sa pôjdem prejst s fotakom a potom niečo určite znova napíšem :)
    mionepond.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím že optimismus je to nejlepší co dá v takové chvíli dělat. Já jsem naštěstí optimista od přírody a tak se prostě koukám vesele vždycky a na všechno. Jinak s tebou ale souhlasím - i pro mě je tohle období docela na prd. Hlavně kvůli škole. Naštěstí nepracuji. Myslím že bych s tím brzo sekla.. ale držím ti palce. A vlastně i sobě. Zkrátka doufám že tohle špatné období brzo odejde. :) A také se neskutečně těším na léto!! ♥

    OdpovědětVymazat
  4. napísala si to veľmi pekne a skvelé je,že to neberieš tak drasticky, ale pekne si si povedala- všetko zlé je na niečo dobré a našla si aj tie pekné a dobré dôvody:)
    to s tým kamarátstvom máme rovnaké.. netrvalo síce až tak dlh, ale rozumeli sme si veľmi dobre. považovala som ju za najlepšiu kamarátku, no koncom leta 2016 sa čosi stalo a odvtedy to už nie je také ako predtým. odcudzili sme sa. neviem či je chyba vo mne alebo v nej, v každom prípade mi toho je ľúto. bavíme sa stále, no nie je to už také ako predtým. nechávam to však tak. viem, že nie všetko bude trvať večne.
    samozrejme, držím ti palce či už v škole, v práci alebo tuto na blogu. verím, že sa ti bude dariť a ľudia, čo ťa chcú vidieť dolu, nenchávaj si od nich skákať po hlave:) držím palce!♥
    http://oneordinarygirl.blog.cz/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

já a mé objevy.