Jaro.

flowers, pink, and tulips image
(weheartit.com)


Szia!
Za týden začíná jaro a já jsem upřímně v rozpoložení toho, že se na něj vůbec netěším, protože budu mít alergii, věčně smrkat, mít rudé uslzené oči a víčka a hlavně budu sebou tahat milión léků, které slibují, že alergii zmírní, nicméně skutek utek a já budu stejně pořád nateklá, uslzená a unavená.


Na co se ale opravdu těším, je rozhodně počasí. Až si vezmu roztrhané jeany (které teď nenosím, protože nejsem blázen a nechci mít fialové kolena a kotníky), koženou bundu a tenisky. Až nebudu konečně nosit jeden kabát a jedny kozačky. Až se půjdu projít do parku a nebudu se klepat zimou. Jo, na to se opravdu těším. Navíc, zase o krok blíž k vysněnému létu, které bohužel nebude úplně dle mých představ, protože dovolená s moji tehdejší bff, je absolutně passé.

Kromě toho, je třeba zdůraznit, že jsem ve zdraví přežila Valentýn. Bez přebytečných emocí. Zašla jsem na oběd. Vrátila se domů večer a byla s rodinou. Na kluka jsem neměla ani pomyšlení (díky Bohu pro mou psychickou stránku). Mimo to jsem zjistila dvě věci. První je ta, že potřebuji někoho, kdo mě půjde obejmout kdykoliv to budu potřebovat. Kdo přijede bez ohledu na to, kolik má rozpracované práce a pro koho budu prioritou. Zároveň jsem ale sama sebe utvrdila v tom, že nechci být ve vztahu, kterým si nebudu jistá na 10000%. Ve vztahu s někým, kdo pro mě nebude perfektní. S někým, kdo mě nějakým způsobem neudělá naprosto šťastnou. Protože takový vztah je pro mě bezpředmětný...Bohužel.

A asi mám smůlu na kluky. Nebo o ni na mě. Podstata je stejná... Že jeden s druhým nebudeme šťastní, i když se budeme snažit. Rozhodla jsem se, že teď budu sama. Možná dlouho, možná ne. Ale co opravdu cítím je nutkání se odstěhovat. Daleko. Začít někde znovu. Na novo, s jiným typem lidí, jinou kulturou, tradicí a jazykem, Potřebuji mít totiž prázdnou hlavu a konečně poprvé v životě opravdu neřešit, co si kdo si kolem myslí. Jestli vyhovuji standardům, nárokům ostatních. Což je smutné, protože ti, co mají největší nároky, je absolutně nesplňují a jsou plní chyb. Ale takový je život. Plný absurdit a otázek, na které nám odpoví až čas. Možná k odpovědím dospějeme nebo nám je ukáže někdo, na koho celý život čekáme. Možná si je ale neodpovíme nikdy. Možná v nich zůstane to tajemno navždy. Možná...


Komentáře

  1. Já se na jaro nijak netěším. Tuhle zimu si užívám a klidně v ní nosím i šaty, takže moc neřeším kolik je venku stupňů.
    Určitě jednou potkáš skvělého kluka, s kterým si budeš rozumět. Dej tomu čas a on se objeví. Držím palce.
    Někdy to chce opravdu nový začátek. A co ti brání?

    Andey
    lifeis-beautiful.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  2. dievča moje, ohľadom chalanov si vôbec nerob ťažkú hlavu! ja mám každú chvíľu sedemnásť a nik o mňa nezakopol:D sem-tam rozmýšľam, že do riti, budem mať aj ja niekedy frajera? no na druhú stranu som spokojná, pre mňa by bol chalan len ďalšia starosť:D
    na jar sa taktiež neskutočne teším, konečne znova prevetrám svoju obľúbenú rifľovú bundu. jááj♥
    http://oneordinarygirl.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  3. heej na chlapov kašli! ja som so svojim nebola na valentina a miesto toho sme sa pohadali aby sme boli spolu :D a hm...už spolu nie sme (ale pre iné dôvody) ... a tiež sii hovorim že budem niekedy schopna mat niekedy frajera,s ktorym naozaj budem aj šťastna aj sama sebou a všetko? ktovie :D ale sme mladé! (a navyše temperamentné ,to tá maďarská krv! ) takže ... :D času a času! .. och a jar! ani nehovor, ja už chodím do školy len v mikine a miesto programovania behám po vonku lebo ma to baví viac ako sedieť dnu za počítačom :D
    www.mionepond.blogspot.sk (PS: na blog som po dlhom čase hodila článok, o mojom výlete do Ríma, keď tak sa opäť stav! :) )

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

já a mé objevy.

Problémy.